Doc. Jiří Janák, Th.D.: Migrace duchů anebo I bohové mohou vyhynout

Staroegyptské náboženství byly úzce spjaté s přírodou, přírodními jevy, zvířaty a rostlinstvem. Mezi tvory, s nimiž se v rámci egyptského písma a umění často setkáváme, vynikají ptáci. Může jít o sokola stěhovavého spojovaného s oblohou, nebeskými tělesy a královskou autoritou, ibise posvátného spjatého s měsícem, moudrostí a bohem Thovtem nebo o supa bělohlavého (případně supa královského) pokládaného za emblematické zvíře Horního Egypta a svázaného s ikonografií bohyně Nechbety.

V hieroglyfických textech i ve výzdobě chrámů a hrobek můžeme také poměrně často nalézt zobrazení dvou zvláštních ptáků. Jeden je menší, má dlouhý ostrý zobák a chocholkou na hlavě. Je to ibis skalní, který Egypťanům sloužil jako vzor pro znak slova ach znamenajícího ducha mrtvých a kouzlenou moc zesnulých předků. Druhý pták je naopak vysoký, s dlouhým, silným zobákem a velkým rozpětím křídel. To je čáp sedlatý, nevětší létající pták starého Egypta, jehož obrázek Egypťané používali pro božskou moc a manifestaci božské síly na zemi.

Oba tito ptáci shodou okolností z Egypta v určitém období jeho dějin zmizeli. Záhy poté se pomalu měnily i hieroglyfické znaky s nimi spojené, a následně se dokonce změnily i související náboženské představy. Je to jeden z historicky doložených příkladů, jak změny klimatu a změny náboženství mohou mít zásadní vliv také na vývoj lidského myšlení, náboženství a magie.

Prednáška bude realizovaná online, vidieť ju môžete na YouTube:

Dátum a čas konania prednášky: 14. 12. 2022, 17:30 – 19:30

Prednáškový cyklus z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.